Vojenská technika

Jaderné bomby

CAR bomba:Odpálení Car-bomby proběhlo 30. října 1961 v 11:32 moskevského času nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země (Objekt 700). Bomba byla shozena z letounu Tupolev Tu-95V z výšky 10,5 km .Na místo třetího stupně tvořeného uranem 238 byla bomba nakonec vybavena pláštěm z olova, které účinek pumy naopak utlumilo na 57 Mt namísto plánovaných 100 Mt. Bomba byla tedy cca dvakrát silnější než americké tehdy sériově vyráběné Mk-17 (ekvivalent 25 Mt TNT, 200 vyrobených kusů).Její padákový systém zbrzdil pád a tím umožnil posádce letadla dostat se do bezpečné vzdálenosti v okamžiku výbuchu. Ten nastal ve výšce 4 km nad povrchem (roznět byl sepnut vestavěným senzorem tlaku vzduchu).[3] Proces štěpení proběhl během 39 ns, jeho výkon byl odhadnut na 5,4×1024 W, což by odpovídalo výbuchu 50 megatun TNT. Okamžitě poté vznikla ohnivá koule o teplotě řádově milionů °C a průměru 9,2 km, jejíž spodní část zasáhla zem, kde způsobila kráter a zemětřesení o síle 5 - 5,25 stupňů Richterovy stupnice, a vrchní část téměř dosáhla výšky, ze které byla bomba shozena. Během následujících několika sekund ohnivá koule ztratila asi 2 km v průměru, a způsobila tak nasání zasaženého povrchu s větším uvolněním následného radioaktivního spadu a tlakovou vlnu, vyvolanou vyrovnáním tlaku po vypaření veškeré primárně zasažené hmoty, která do 40 km srovnala vše se zemí a měla potenciál působit škodu až do 100 km od epicentra; měřitelná však byla i po svém třetím oběhu kolem Země. Určitá část energie se přeměnila ve světlo, teplo či jiné elektromagnetické záření, které bylo schopné způsobit popáleniny 3. stupně do vzdálenosti 100 km, a bylo pozorovatelné na většině severní polokoule. Atomový hřib s průměrem 40 a výškou 60 km pronikl až do spodní části termosféry Země. Car-bomba byla schopna naprosto zničit jakékoli město nebo obydlenou oblast o průměru 280 km.